Jsem zvyklá poslouchat druhé nejen ušima, ale také očima a srdcem. Je to trochu
vrozené, trochu vytrénované věkem … mnozí z vás přesně vědí, o čem mluvím. Protože
se od května intenzivně pohybuji mezi lidovci i mezi jejich potenciálními voliči, vnímám
určitou nejistotu, možná i rozladěnost. Co se to zkombinovalo dohromady, jak si nějaké
SPOLU může rozumět? Mají pravdu ti, kterým připadá názorová odlišnost – zvláště
některých kandidátů – jako velká. Je ovšem také pravda, že u všech stran koalice panuje přirozená shoda
v otázkách, které v dnešní politické realitě u nás i v Evropě už dávno nejsou samozřejmé: 1. Je nutné udržet
demokracii, i když je to ten nejméně pohodlný způsob vedení země. 2. Je potřeba odolat svůdnému populismu, který
má stále stejný recept: Sleduj, co lidé chtějí slyšet a hodně nahlas to říkej, i když si to vůbec nemyslíš. Samozřejmě,
nepopulistický demokrat nevypadá tak atraktivně, jak se dnes říká „sexy“.
Upřímně říkám, že k některým kandidátům, naštěstí ne na kandidátce středočeské, mám dost daleko, například
v postoji k rodině, k živé přírodě a k současnému stavu Evropské unie. Ale kandiduji za lidovce a vím, že v případě
zvolení neztratíme ani den a začneme prosazovat to, co má KDU-ČSL výborně promyšlené a připravené. Za sebe
bych navázala na předchozí legislativní práci: ukotvit předávání staletími prověřených zásad evropské kultury do
školského zákona, vymezit pravomoci a povinnosti rodičů, použít kritérium dopadu na rodinu u všech zákonů a vždy
brát ohled na to, aby zákony posilovaly společenskou soudržnost a odolnost a nepůsobily nebezpečné rozdělování.
Lidovci mají skvělé know how (vědí co a jak), jen do toho potřebujeme jít – sice slušně – ale s větší energií a razancí.
Za pomoci všech odborníků mezi vámi, a není jich málo, by to určitě šlo. Máme dva měsíce na to přesvědčit občany,
že jsme neztratili svou slanost a na řešení některých výzev jsme v koalici ti nejlepší.