Historie se opakuje.  V roce 1998 tehdejší nejsilnější politické strany, pravicová ODS a levicová ČSSD, propadly ďábelskému pokušení zakonzervovat změnou Ústavy na léta dopředu situací, kdy pouze ony by se střídaly ve vládě. Nedříve uzavřely po volbách, v nichž proti sobě vystupovaly velmi nesmiřitelně (Klaus dokonce mobilizoval proti levici) absurdní opoziční smlouvu a o dva roky později prohlasovaly ve Sněmovně změnu volebního systému z poměrného na většinový. Díky Václavu Havlovi a jeho iniciativě k  Ústavnímu soudu se jim to nakonec nepovedlo uvést do praxe. Podepsáním a uskutečněním opoziční smlouvy se však dopustily obrovského podvodu na svých voličích a především uvolnily v české společnosti stavidla pro velký nárůst korupce, klientelismu a nezdravého prorůstání byznysu do politiky. S neblahými ekonomickými i morálními důsledky se potýkáme dodnes.
Také ANO vystupuje naoko nesmiřitelně proti ČSSD. Jedním dechem ale ústy svého lídra Andreje Babiše prosazuje myšlenku zavedení silného, většinového volebního systému, který by umožnil ve vládě na dlouho dopředu střídání pouze ANO a ČSSD. Sociální demokraté nejsou zásadně proti. Pokud se to těmto dvěma politickým stranám podaří prosadit, bude to mít pro českou společnost další podobné devastující účinky, jakou měla v 90. letech opoziční smlouva.
Je logické, že když ANO nyní prožívá vrchol své popularity, chtělo by si ji „pojistit“ změnou Ústavy na hodně dlouhou dobu dopředu. Stejně lákavé je to i pro „naoko“ vnitřně jednotnou ČSSD – druhou v pořadí. Obě tyto politické strany mají v současné době značný náskok před ostatními. Dohromady však nezastupují více než 50 procent potenciálních voličů. To je jeden z argumentů, proč nepodporovat jejich pokus o změnu volebního systému v jejich prospěch. Druhým důvodem je bezesporu časově omezená hegemonie ANO a ČSSD na české politické scéně. Co ukazují volební průzkumy dnes - v první polovině vládního mandátu – nemusí platit za rok či dva. Tím třetím důvodem je pak česká tradice založená na koaličním způsobu vládnutí a obvyklé volbě obyvatel země proti velkým stranám. Nejsme USA ani Anglie, kde střídání dvou velkých stran ve vládnutí má jinou tradici i kořeny (navíc například v Anglii jsou znatelné tendence k vytváření koaliční vlády – viz minulé složení vlády). I když nutno nyní pogratulovat Davidu Cameronovi k jednoznačnému vítězství.
Jsem zastáncem změny současného volebního zákona ve prospěch jeho posílení většinovými prvky. Vítěz voleb by tak mohl pobírat určité bonusy, které by mu umožňovaly uzavřít stabilnější koaliční vládu. Není to ale možné dělat jenom kvůli tomu, že si pánové Babiš a Sobotka chtějí zakonzervovat současné, pro ně příznivé, vyznění předvolebních průzkumů.