JUDr. Kateřina Kalistová má na starost odbory církví, mezinárodních vztahů, médií a audiovize, odbor legislativní a právní, odbor autorského práva a samostatné oddělení EU. Pod působnost René Schreiera spadá odbor ekonomický, odbor investic a odbor veřejných zakázek, informatiky a vnitřní správy a náměstkyně Anna Matoušková i nadále řídí odbor památkové péče, odbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií a také odbor regionální a národnostní kultury. Nás ale pochopitelně nejvíce zajímáte vy, pane náměstku, protože kromě odboru výzkumu a vývoje a odboru projektového řízení spravujete odbor umění, literatury a knihoven. Co všechno si můžeme pod těmito pojmy představit a jaké kompetence k tomu patří?
Pokud dovolíte, budu se snažit být velmi stručný. Odbor umění, literatury a knihoven patří k nejklíčovějším odborům Ministerstva kultury České republiky, který podporuje tvorbu uměleckých děl, z nichž posléze vzniká například naše kulturní dědictví uměleckého charakteru. Pro potřeby veřejné správy zabezpečuje soustavný přehled o stavu profesionálního umění a vyhodnocuje jej. Zároveň zajišťuje kontakt s profesními sdruženími v oblasti profesionálního umění, realizuje výběrová dotační řízení na podporu projektů profesionálního umění. Rozděluje peníze z Programu na podporu stálých profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů, Programu poskytování příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely a plní funkci zřizovatele České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Národního divadla (Státní opery, Stavovského divadla, Laterny magiky) a Institutu umění – Diva­delního ústavu. V letošním roce například podporuje projekty v rámci Roku české hudby. Odbor výzkumu a vývoje zajišťuje určité podmínky pro poznání kulturního bohatství a hledá cesty podpory uměleckých děl a uchování kulturních statků. Tento odbor, který je v mé gesci, připravil koncepci podpory výzkumu v našem rezortu na léta 2016–2020 a následně realizační program NAKI II. Hlavním úkolem odboru je poskytování účelové (programové) podpory projektů (na r. 2014 aktuálně podporováno 105 projektů v celkovém objemu podpory 406 mil. Kč) a institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumných organizací (aktuálně v r. 2014 má statut výzkumné organizace 13 příspěvkových organizací ministerstva v souhrnném objemu 72 mil. Kč). Historicky nejmladším odborem na ministerstvu je odbor projektového řízení, který vznikl až v době, kdy se podařilo vytvořit nástroj k čerpání evropských peněz, tzv. IOP 5.1. A pokud jde o mé kompetence, jistě není třeba, abych zde pojednával o právech a povinnostech vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce.
·  V jakém stavu jste odbor umění, literatury a knihoven převzal? Má naději stát se vůči ostatním odborům konečně plnoprávným subjektem?
Pominu-li právní detaily typu, že odbor ministerstva kultury není subjektem práva (podle nového občanského zákoníku nemá tzv. právní osobnost), pak lze konstatovat, že vzhledem k podfinancování celého ministerstva, nezastupitelnosti jednotlivých referentů a tedy nedostatku pracovníků, jsem na svých odborech našel řadu vynikajících odborníků v poměrně dobré psychické kondici. OULK se vůči jiným odborům ministerstva kultury nehodlá jaksi „vymezovat“, nehodlá ostatní odbory ministerstva vnímat jako nějaké soupeře či protivníky. Odbor jsem do své gesce převzal jako plně funkční útvar ministerstva kultury, pracovníci OULK se mnou spolupracují podle potřeby – nejen proto, že tak stanoví zákoník práce, ale hlavně proto, že jsou to pracovníci odborně fundovaní, znalí oborů, v nichž působí. Jakékoli úvahy o tom, že by snad OULK měl v rámci ministerstva kultury menší význam než jiné odbory, proto musím odmítnout. Jsem garantem přípravy materiálů, týkajících se kulturních a kreativních průmyslů a materiálů cíleně podporujících vývoz české kultury do zahraničí, připravuji spolu se svým týmem program podpory festivalů a v rámci nelegislativního úkolu MK materiál do vlády pro přípravu roku Karla IV. Na těchto a dalších projektech mám tu čest spolupracovat v rámci ministerstva a dalších úřadů se spoustou opravdu vynikajících lidí.
·  Podpora kultury, pokud vím, u nás dosud činí pouhých 0, 65 % státního rozpočtu – a to včetně církví. Dočkáme se někdy onoho kýženého a tak dlouho slibovaného jednoho procenta? Za cíl si ho dala vláda již v Kulturní politice, kterou přijala v letech 1999 a 2001, a je rovněž součástí Prohlášení někdejší Topolánkovy vlády…
Jedno procento na kulturu jsem prosazoval v rámci našeho volebního programu a jsem rád, že jej zmiňuje vláda ve svém programovém prohlášení. Jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že kultura a kreativní průmysl přináší do státního rozpočtu cca 3,7 % HDP, doufal jsem v procento již za rok, ale podle informací ekonomů a střednědobého výhledu bychom měli jednoho procenta dosáhnout v roce 2017, tedy patrně k výročí Josefa Myslivečka nebo „nějaké revoluce“.
·  Pokud se dobře pamatuji, tak jste v tomto rezortu v posledních letech prvním náměstkem, který působí jako profesionální hudebník. Kromě orchestrů v zahraničí, kde spolu­pracujete zejména se soubory, věnujícími se interpretaci staré hudby, jste hrál i v mnoha nejrůznějších orchestrech v celé České republice. Tyto zkušenosti vám tedy jistě orientaci na tomto poněkud nepřehledném poli ulehčují, ovšem určitě přinášejí i onu opačnou stranu, kterou každá mince má: znáte příliš hodně lidí, kteří se díky tomu na vás obracejí se svými žádostmi o podporu s větší důvěrou a vírou v úspěch. Pod drobnohledem jste zejména co se týče souborů staré hudby, s nimiž jako hornista spolupracujete...
Jestliže jsem dobře informován, potom jsem nyní jediný hornista mezi náměstky a jediný náměstek mezi hornisty a protože mě moji kolegové-hudebníci dobře znají, pak vědí, že jsem velkým nepřítelem klientelismu. Vědí také, že nechci, aby ministerstvo rozdávalo peníze mimo grantové komise, a tak mě o takové věci ani nežádají. Ministerstvo kultury, když poskytuje dotace, musí především dbát na to, aby – cituji ze správního řádu – nevznikaly při posuzování shodných nebo obdobných případů nedůvodné rozdíly. Další pravidla pak stanoví příslušná usnesení vlády, pro ministerstvo kultury závazná, upravující poskytování dotací ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím. Dlouholetá činnost v různých orchestrech, divadlech i neziskových organizacích mi skutečně zaručuje opravdu detailní znalost problémů jednotlivých uměleckých oborů z tohoto prostředí, mou pokoru a úctu k těmto řemeslům. To, že jsem měl možnost a štěstí před dvanácti lety odejít hrát do Berlína, mi umožňuje svobodný nadhled, prostor k vyjadřování myšlenek a dostatek sebevědomí k prosazování svých názorů.
·  Některé vybrané orchestry či festivaly jako například PKF – Prague Philharmonia, Pražské jaro, Janáčkův máj, Moravský podzim či Smetanova Litomyšl byly v minulých letech zařazeny mezi tzv. prioritní akce, to znamená, že dotace měly jisté a zpravidla díky své kvalitě a historické hodnotě vyšší než ostatní žadatelé. Bývalá ministryně kultury Alena Hanáková je zrušila, nicméně od vašeho nástupu, kdy byly obnoveny, se jedná o jejich nahrazení jakýmsi příslibem dotací těmto vybraným subjektům na dva roky. Ovšem s tím, že když nebudou peníze, mají smůlu. Čím by se tedy tento postup ve výsledku lišil od „normálních“ žádostí? Měly by přednost a v případě snížení dotací k přerozdělení by např. vyčerpaly i finance, z nichž by se jinak pokrývala umělecká činnost ostatních subjektů?
Základní problém je v tom, že Zákon o státním rozpočtu je sestavován a zákonem schvalován vždy na kalendářní rok s výhledem na dva roky. Ministerstvo kultury se tedy nemůže zavázat k poskytování tzv. víceletých grantů. Může nanejvýš formulovat určitý příslib, že konkrétnímu příjemci poskytne dotaci i v následujícím roce, resp. dvou letech, pokud to rozpočtové možnosti ministerstva kultury umožní. Tento náš návrh pan ministr již schválil. K tomuto problému přistupuje ještě zákaz poskytnout dotaci tomu příjemci, který neúplně, nesprávně či opožděně vyúčtoval dotaci poskytnutou v předchozím roce – tento zákaz vyplývá z usnesení vlády, jež jsou pro ministerstvo kultury závazná. Jestliže by tedy kterýkoli z příjemců, které jste uvedla, například pozdě předložil vyúčtování dotace poskytnuté v předchozím roce, nesmí obdržet od ministerstva kultury dotaci v roce následujícím. K druhé části vaší otázky: okruhy a témata poskytování dotací schvaluje každoročně pan ministr, vždy pro následující rok. Je tedy na ministerstvu kultury, jaké si stanoví priority a jakým způsobem naloží s prostředky, které má třeba v programu Kulturní aktivity k dispozici. Nicméně se domnívám, že by pokud možno měla být zachována pluralita umělecké tvorby a interpretace. Při vší úctě k festivalům, které jste zmínila, nedomnívám se, že by ministerstvo kultury mělo podporovat v případě nedostatku finančních prostředků pouze tyto velké hudební festivaly. Pro festivaly obecně chystáme s OULK a s profesními asociacemi samostatný program, který by mohl rozdělovat finanční podporu pro festivaly v jednotlivých oborech.
·  Televizí před časem proběhla zpráva, že pan ministr veřejně festivalu Smetanova Litomyšl slíbil pro příští rok navýšení dotace. Měla jsem dojem, že dotaci a její výši navrhuje nejprve grantová komise…
Ano, standardní postup je takový, že návrh projektu posuzuje odborná komise a na základě jejího doporučení rozhoduje pan ministr o poskytnutí dotace a o její výši. Přitom platí, že odborná komise je poradním orgánem a jejím doporučením není pan ministr vázán. Poskytnutí dotace ovšem závisí i na splnění dalších podmínek, které jsem již naznačil.
·  V české kulturní oblasti se vyskytuje jeden zajímavý jev: oblast filmu dostává od ministerstva kultury dotace mnohonásobně vyšší než ostatní umělecká odvětví. Jaký má ministerstvo k této ne zcela pochopitelné štědrosti důvod?
Toto není otázka pro mne jako pro náměstka, který má v gesci oblast profesionálního umění, oblast výzkumu a vývoje a oblast projektů spolufinancovaných z Evropské unie a jiných zahraničních fondů. Mohu pouze obecně říci: je na ministerstvu kultury, konkrétně na jeho nejvyšším vedení, jak budou prostředky, s nimiž ministerstvo kultury pro účely dotací disponuje, rozděleny mezi jednotlivé obory. Za sebe dodávám, že se snažím o to, aby profesionální umění, a to nejen hudební, získalo z tohoto „koláče“, který je dán především zákonem o státním rozpočtu, co možná největší díl.
·  Jedním ze stále aktuálních témat, které se řeší již delší dobu, je sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem. Sice k němu již došlo, ovšem dodnes neexistuje pro veřejnost ani pro samotné zaměstnance transparentní plán, jak bude vše probíhat. Realizují se zatím pouze dílčí změny jako např. postupné snižování počtu zaměstnanců, neprodloužení smluv některým sólistům a podobně, do těch zásadních – ekonomických se to ale doposud příliš nepromítlo. Máte například přehled o tom, kolik se po tomto kroku ušetřilo? To byl přece hlavní důvod tohoto náročného procesu..
Tady bychom se měli vrátit na počátek celého procesu sloučení. Dle mých informací nebyla hlavním důvodem rozhodnutí o sloučení těchto dvou organizací v létě 2011 ministrem Besserem snaha o ušetření finančních prostředků. SOP se v té době nacházela již druhým rokem v záporném hospodářském výsledku a zřizovatel tedy rozhodl de facto o zrušení (sloučení) této příspěvkové organizace, neboť dle zákona buď zřizovatel záporný výsledek dorovná, nebo rozhodne o zrušení příspěvkové organizace. Hlavním důvodem tedy prý bylo narovnání platových a jiných poměrů v těchto dvou organizacích a postupné navýšení platové základny pro umělce tak, jak to bylo uskutečněno v České filharmonii, což mělo vést ke zvýšení umělecké úrovně sloučených divadel. K nastartování tohoto procesu poté již nedošlo, neboť pan ministr Besser ukončil své působení ve funkci. Po nástupu paní ministryně Hanákové začal být vedením rezortu celý proces sloučení zpochybňován, hledány vámi zmiňované úspory, a dokonce se znovu uvažovalo o rozdělení těchto organizací. Dalším nepochopitelným a dle mého názoru neuváženým krokem bylo náhlé odvolání ředitele ND Ondřeje Černého těsně po začátku sezony 2012/2013, který měl celý proces sloučení dle zadání MK vlastně realizovat. Po této destabilizaci paní ministryně jmenovala svůj tým expertů se zadáním zpracovat materiál o dalším směřování ND po sloučení se SOP. Tento materiál byl počátkem roku 2013 zpracován a předložen s tím, že doporučil, aby byl jako první osloven pro funkci ředitele ND pan Burian. Následně byl Jan Burian do této funkce v lednu 2013 jmenován s nástupem od 1. 8. 2013. Pokud je mi známo, východiskem pro další směřování ND měl být právě zmíněný materiál expertního týmu, přičemž tehdy paní Hanáková (po odporu určité části umělců proti závěrům tohoto materiálu) sdělila, že tento materiál expertů není dogma a že designovaný ředitel Burian zpracuje koncepci ND. Vaše otázka transparentního plánu pro zaměstnance i veřejnost by tedy měla primárně směřovat za panem doc. Janem Burianem, který je statutárním orgánem ND a v jehož kompetenci i povinnostech je nastavení organizačně provozního chodu Národního divadla včetně finančního plánu. Zřizovatel má v tomto směru kompetence pouze v oblasti stanovení příspěvku na provoz a finanční kontroly. V celé kauze je pro mne velice překvapivé zjištění, že chod příspěvkové organizace s provozním příspěvkem takřka dosahujícím miliardy, hospodařící s nemovitým majetkem státu nedozírné hodnoty a s počtem zaměstnanců cca 1000, byl poslední roky ze strany zřizovatele řízen naprosto nekoncepčně. S tím, že jmenování ředitele bylo provedeno bez předchozí řádné analýzy stavu a zadání jednoznačné koncepce dalšího vedení a řízení organizace.
·  Ještě malá poznámka k vámi uvedenému důvodu sloučení obou operních domů. Podle výročních zpráv měla SOP záporný hospodářský výsledek v roce 2008 (-1.800 000) a 2010 (-13.530 000), tedy nikoliv dva roky po sobě. Naopak dva roky po sobě bylo v záporném hospodářském výsledku Národní divadlo: v roce 2000 (-18.817 000) a 2001 (-65.075 000)...
Jak vypadal hospodářský výsledek ND před čtrnácti roky a jak byl případný záporný výsledek řešen nyní skutečně nebudu komentovat a o situaci v polovině finančního roku 2011 ve Státní opeře jsem hovořil již v předcházející odpovědi. My jsme nastoupili na ministerstvo v únoru letošního roku, tedy 2014, a shodli jsme se na tom, že nebudeme spojenou Státní operu a ND znovu rozdělovat. Snažíme se postupně řešit problémy, pokud nám to naše kompetence dovolují.
·  V tisku se často píše rovněž o plánované rekonstrukci Státní opery, která by měla trvat osmnáct měsíců. Její soubor tedy bude zřejmě muset hrát v náhradních prostorách. Uvažuje ministerstvo o příspěvcích na zvýšené náklady, které tím této instituci vzniknou? Navíc jistě dojde vzhledem k takovémuto provizoriu ještě k poklesu tržeb...
Moje odpověď na tuto otázku odkazuje v mnoha bodech na má předchozí vyjádření. O rekonstrukci této budovy se uvažuje již delší dobu, finanční prostředky by měly být alokovány v tzv. Národním kulturním pokladu. Nicméně právě neexistence řádné koncepce ND klade opět otazník, s jakým zadáním byl jmenován ředitel do funkce a jak s touto skutečností tedy počítal v rámci svých úvah o vedení ND. MK dle příslušné legislativy pouze přiděluje provozní příspěvek a kontroluje činnost organizace dle zákona o finanční kontrole, ministr pak jmenuje a odvolává ředitele. Já jako zástupce zřizovatele mohu pouze vyzývat ředitele příspěvkových organizací k podání informací, stanovisek apod. Předpokládám, neboť s panem doc. Burianem jsem v pravidelném kontaktu, že vám na veškeré takovéto otázky odpoví on sám.
·  Jak lze vlastně skloubit tak časově vytíženou a zodpovědnou funkci, jakou post náměstka ministra kultury bezesporu je, s vaší neméně náročnou profesí hudebníka?
Post na ministerstvu chápu od počátku jako povolávací rozkaz, tedy jako službu, nikoli jako práci. Skloubit ji s profesionálním uměním lze osobní disciplínou, dobrými spolupracovníky a kolegy, rodinným zázemím a velkým pochopením ze strany berlínského souboru a všech, kteří mne angažují. Nehraji golf, a tak si občas zahraji na lesní roh. V práci jsem devatenáct hodin denně.

Mgr. Miroslav Rovenský se narodil 27. 6. 1964 v Praze. Po maturitě a absolutoriu na Pražské konzervatoři působil 20 let jako hornista v Hudebním divadle v Karlíně. Průběžně byl angažován v mnoha tělesech v celé ČR, od SSO Poděbrady, Komorní operu Praha přes různá hudební uskupení (AGON), Jesus Christ Superstar až k SOČR a orchestru opery Národního divadla v Praze. Souběžně působil přes 30 let jako učitel na ZUŠ. Své působení na poli autentické interpretace staré hudby zahájil ve Vídni, kde byl od roku 1990 angažován v Haydn Sinfonietta Wien, současně se exponoval ve Švýcarsku se soubory La Cetra Basel, Capriccio Basel a Amphion Basel. Stal se finalistou soutěží v Antverpách a Yorku a vítězem Van Wassenaer concours v Den Haagu. Řada jeho nahrávek získala nejprestižnější světová ocenění. Jeho diskografie čítá přes 70 titulů. Od dětství se profiluje také jako herec, v posledních letech též jako režisér a scenárista. Již třináctou sezonu je stálým členem Akademie für Alte Musik v Berlíně.
V roce 1997 započal studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, obor primární pedagogika, které zakončil v roce 2003 diplomovou prací na katedře dětské literatury. Jako učitel působil na různých typech a stupních škol. V rámci pedagogické činnosti pořádá také workshopy autentické interpretace na univerzitách ve Lvově, Bogotě a Tokiu. Od roku 2010 je krajským předsedou KDU-ČSL Středočeského kraje a od roku 2012 je také předsedou komise pro kulturu KDU-ČSL. V únoru 2014 byl vzhledem ke své odbornosti jmenován náměstkem ministra kultury. Více na www.mkcr.cz.