Každý z kandidátů vyrukuje s nějakým slibem či heslem, jímž se bude snažit „velectěné publikum“ zaujmout  a na svoji stranu si naklonit. Každý občan jistě rád vidí, kolik ctihodných mužů a žen se chystá učinit to či ono pro jeho dobro. Sliby se před každými volbami jen hrnou. Ten slibuje  nižší daně, onen vyšší platy, další zas myslí na  lepší školy a  vzdělání vůbec, jiný slibuje zdravotní péči dostupnou v nejvyšší kvalitě a to nejlépe všude hned, ne nějaké čekání,  také někdo slibuje zaměstnání všem, kteří o ně stojí. Je toho prostě všude kolem plno, co je buď úplně špatné a musí se z gruntu předělat nebo to není ještě tak docela dobré, aby to tak mělo zůstat a nedalo se s tím už vůbec nic dělat, něco již je vlastně dobré, ale přesto je tu pokušení to nějak změnit, prostě z principu, aby byla změna, aby se ukázalo, že to jde také jinak, že  nemůže zůstat jen tak při starém. Takže zásobárna slibů je bezedná. Občan nechť si vybere podle svého gusta, co jemu se líbí nejvíc. Volba záleží jen na něm, myslí-li si, že platí vysoké daně, dá hlas tomu, kdo slibuje jejich snížení,  má-li zato, že by zasluhoval vyšší plat, dá svůj hlas tomu, kdo mu  slibuje jeho zvýšení , je-li nějak nemocen, pak mu záleží na zdravotnictví a má -li dítka, pak by si mohl přát, aby se jim dostalo kvalitního vzdělání a tak dále.
Svízelnou stránkou věci je dobrat se posléze toho, zda  a jak byl slib splněn. Zde nutno podotknout, že splnění výše uvedených slibů není nikdy dílem jedné osoby či jedné politické strany, ale je to dílo mnoha lidí a někdy též se tak stane dílem náhody.
Též je nutno mít na paměti, kdo je ten, jenž  slibuje….

Doc. MUDr. Jiří Beran  CSc.