Má smysl obnovit Ministerstvo pro lidská práva?
Zkouším v pilotních jednáních o podobě příští vlády testovat, zda by nemělo smysl obnovit post ministra odpovědného za řešení problémů vyloučených lokalit a jejich koncentrace v severních regionech, zejména Ústeckém a Moravskoslezském kraji a zčásti Karlovarském a Olomouckém.
Jde o regiony, ve kterých se nejen soustředí největší podíl vyloučených romských lokalit, ale také kumulované strukturální zátěže, problémy životního prostředí, sociální napětí, nezaměstnanost, špatné výsledky školství, nadprůměrná kriminalita, problematické využívání strukturálních fondů, jejich zneužití. To vše se projevuje v nižší kvalitě života a výsledkem je odliv aktivní a vzdělanější populace, která ubývá zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.
Důvody pro obnovení postu odpovědného člena vlády, který by integroval tyto agendy a ve vládě je prosazoval, jsou zřejmé. Stagnace poté, kdy byl tento post zrušen v Nečasově kabinetu, měla za následek, že se situace neřešila, zhoršovala a eskalovaly problémy uvnitř vyloučených lokalit a v byznysu s chudobou, prohloubila se stagnace vzdělání i migrační deficit a zejména narůstala frustrace lidí žijících v gravitačních oblastech vyloučených lokalit. Extrémistické pochody a nutnost nasazení policie na jejich bezpečnostní zajištění stály desítky miliónů navíc. Problematika a s ní spjaté bezpečnostní hrozby pro demokratický systém obsáhla i výroční zpráva BIS za rok 2012.
Přítomnost ministra nebo ministryně odpovědné za tuto nepopulární agendu ve vládě by měla znamenat nastolení a koordinování agend pro celou vládu, protože zasahují školství, sociální věci, vzdělání, bezpečnost, spravedlnost a regionální i evropský rozměr. Nebude to populární post, ale někdo to dělat musí. Pokud bychom se v Nečasově kabinetu zeptali členů vlády, kdo za problematiku odpovídá, nehlásil by se nikdo. Post vládní zmocněnkyně nebo šéfa Agentury pro boj se sociálním vyloučením není dostatečně kalibrovaný, aby vedl resorty k odpovědnosti za jejich vlastní podíl.
Jaké jsou argumenty proti zřízení ministra? Především rozpočtové. Nové ministerstvo bude stát peníze a my slíbili úspory a efektivní stát! To je pravda, ale což stát není také o efektivních alokacích daňových peněz? Nepochybně ano, a to více, než o úsporách. Zkusme počítat: nasazení jednotky těžkooděnců na tlumení demonstrací po dobu měsíce může stát cca 150 milionů korun. Kolik může stát zřízení ministerstva? Podle mého odhadu, včetně agentury prosazující integraci v terénu, která by nutně byla ministerstvu podřízena, může stát cca 250-350 milionů. Přitom hlavní náklady na integrační programy, tedy výdaje do školství, na terénní pracovníky a tvorbu lokálních strategií budou placeny ze strukturální pomoci, a to nehovoříme o stovkách milionů spalovaných na politiku zaměstnanosti, nebo o prostředcích, které končí v kapsách lichvářů nebo majitelů heren, a přitom byly určeny na sociální podporu, bydlení nebo dětské dávky.
Máme tedy měřítka. Budeme vynakládat prostředky na policejní tlumení důsledků etnické a sociální tenze pomocí těžkooděnců nebo přidáme na integraci, na učitele a terénní pracovníky a na koordinaci politik na úrovni vlády? Konverze problému do bezpečnostních tenzí bude nepochybně drahá, proto pléduji pro aktivní integrační model jako úsporný. Nový ministr se vyplatí.
A dodám, že osobně to dělat nechci, vím o tom příliš moc. Navíc to bude hodně velká dřina.
Ivan Gabal