Přišel za mnou jeden smutný student z Doněcku, že u mě chtěl psát práci na téma dohody o přidružení Ukrajiny k EU, ale že po jejím pátečním nepodpisu na summitu ve Vilniusu neví, zda to má smysl. Překvapil mě tím, že prý i ve východní proruské Ukrajině, ba přímo v Doněcku, městě prezidenta Janukoviče, nastalo velké zklamání a roztrpčení.
Myslím, že smysl ta práce má, že každé dílo potvrzující proevropskou orientaci Ukrajiny je malým stavebním kamenem lepší budoucnosti Ukrajiny. Tu jí přeji, je mi totiž trapně vidět u nás ukrajinské inženýry a doktory jako stavební dělníky a uklízečky. Přeji jim to, Ukrajinci si dobře pamatují na Stalinův umělý hladomor, který stál cca 3 miliony ukrajinských životů v letech 1932-3: Ukrajinci vědí, s kým mají tu čest. Rusko hraje tvrdě a před zimou má všechny karty, totiž karty zemního plynu, v ruce. Teď se ukazuje, jak snadné je částečně obejít ukrajinské plynovody přes Nordstream, jak snadné je na ni zatlačit.
Dobrá zpráva je, že naproti tomu Gruzie zjevně učinila zřetelně proevropské politické rozhodnutí i pod ekonomickým nátlakem Ruska: nenávist k velkému sousedovi, který jí od r. 2008 okupuje část území, je pochopitelná. Moldávie, soused Rumunska, také šla touto cestou.
Je třeba mít na mysli, že Rusko nehraje tvrdě jen o své sousedy, bývalé součásti Sovětského svazu, Rusko chce i rozklad EU, chce jednat s jednotlivými státy, s nimiž si poradí daleko snadněji, a používá k tomu i politiky z členských států EU. Vybudování Nordstreamu bylo z pohledu rozkládání EU bezpochyby jeho dílčím vítězstvím, stejně jako ukrajinské odmítnutí asociační dohody.
Je to ale i lekce pro EU: o asociační dohodu se normálně žádá. To jen v poslední době byl Brusel překvapen odmítnutím této dohody z Ázerbajdžánu, ten má ale ropu. Arménie se rozhodla (dobrovolně?) vstoupit do ruské celní unie, takže s jejím unijním směřováním je to také nejisté. A konečně přišlo nejkyselejší sousto: odmítnutí kyjevské vlády. Částečný neúspěch vilniuského summitu je ale jen jednotlivá bitva, diplomaticko-ekonomická válka o evropskou orientaci našich východních sousedů bude mít ještě mnoho dějství.

Přejme jim štěstí.

Autor: Pavel Svoboda, lídr kandidátky do EP 2014