Pozvání do studia Českého rozhlasu 6 dnes přijal ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury pan Jiří Vajčner. Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Lidé se chystají na dovolenou, pokud ji již nemají za sebou a každý tip na dobrý výlet dnes má velkou hodnotu. Existuje tedy, pane řediteli, v Česku nějaká kulturní památka, která dosud zůstává stranou zájmu běžných turistických výprav a kterou může prostý turista objevit? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, Česká republika je známá svým bohatým potenciálem. Od těch nejvýznamnějších památek až po ty, dejme tomu, ztracené, ale také významné. A já než teda upozorním na konkrétní památky, tak bych chtěl upozornit na opravdu významný konvolut státních hradů a zámků, kterých je přibližně 100, které ve správě státu a vlastně tady tento konvolut v sobě skrývá i památky typu Karlštejn a toho nejvyššího významu. Ale i velice zajímavé menší objekty. A jsou tam možnosti slevy, jsou tam slev, možnosti výletů pro rodiny a je to velice, velice zajímavá věc. Takže určitě na stránkách Národního památkového ústavu je dobré se o tom poinformovat. Konkrétně mě tak napadá velmi dobře opravený zámek Dačice, empírová věc, původně renesanční, blízko Jindřichova Hradce, to znamená to je v jižních Čechách, anebo pokud si vezmeme třeba něco netradičního, technické památky, tak je to Důl Michal na Ostravsku se svojí expozicí vlastně technického zařízení a takovým tím motivem toho posledního pracovního dne. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Vajčnere, už jste na to narazil. Památky se samozřejmě snaží prezentovat, dělají všechno možné a nedělají někdy až příliš? Někdy nejsou ty akce nevkusné, bombastické, souboje rytířů, různé trhy, a to je ještě to lepší, co se tam provozuje. Nevadí to památkářům a ministerstvu kultury? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, ta otázka jestli to vadí nebo nevadí, to záleží vždycky na jednotlivé akci. A pochopitelně, že se snažíme, aby míra toho vkusu byla přijatelná. Na druhou stranu je potřeba vidět, že jenom vlastně ta klasická instalace dneska už nestačí. My chceme, aby se lidi na zámky vraceli, aby tam chodili dvakrát, třikrát, čtyřikrát za rok, aby pro ně byly akce a ty akce aby byly netradiční. Pochopitelně, že musí mít svůj historický a odborný profil a domnívám se, že na těch státních hradech a zámcích snad nedochází k těm excesům, o kterých jste hovořila. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když si právě člověk dělá ty plány na prázdniny, tak ono je možné jít do takových těch, řekl bych, oficiálních památek, o kterých jste mluvil, které nakonec i stát nějakým způsobem dotuje. Ale pak existují i takové ty zapadlé hrady někde v Českém středohoří, kde nikdo dlouho nic nedělal. Ale třeba tím je to pro nějakého turistu zajímavější. Dá se tedy říct, že existuje nějaká státní politika, pokud jde o tady ty zapomenuté zříceniny, nebo o to se stát nestará? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
To je zase otázka ve dvou rovinách. Protože nejdřív jsme se bavili o tom, kam tady jít na ten výlet a potom vlastně jakým způsobem se o to starat. Já začnu tou druhou složkou té péče. Tady tyto věci, o kterých jste hovořil, tak jsou mnohdy v soukromém vlastnictví, ve vlastnictví občanských sdružení a podobně. A všechny tady tyto subjekty mají možnost při obnově a rekonstrukci žádat o státní podporu, o příspěvek na obnovu. Pochopitelně, že ta tíže obnovy, údržby leží na tom kterém vlastníkovi. On památkový zákon i péče vůbec o památky je takto postavena. Že se to všechno "točí" kolem vlastníka kulturní památky. Nicméně stát velmi výrazně a velmi intenzivně pomáhá jak finančně, metodicky, tak i třeba dalšími způsoby. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
"Úroveň praktické péče a památkový fond naznačuje, jaká je ve společnosti kultura a obecná vzdělanost a zda se bere dostatečně v úvahu ochrana veřejných zájmů. Je známo, že uchování památkového fondu má nejenom v současnosti, ale zejména do budoucna velký ekonomický význam v souvislostech rozvoje cestovního ruchu a rozvoje obcí a regionů. Jde prokazatelně o jeden z prvků společenského života, jenž může významně podpořit, a to bez negativních dopadů na životní prostředí a tvář krajiny, hospodářský růst ve státě." Tato vskutku zlatá slova, pane řediteli, čteme na oficiální stránce ministerstva. Tak jak se vám je daří naplňovat, zejména ve světle všeobecného nedostatku financí? V nejnovějším příspěvku na serveru Česká pozice čteme, že v letech 2013 až 2015 by se měl rozpočet ministerstva kultury oproti letošním 8,4 miliardy korun snížit až o čtvrtinu, na pouhých 6,5 miliardy v roce 2015. Tak oficiální slova a suchá slova čísel, tak, prosím, máte slovo. Jak je to s těmi financemi? Bude jich čím dál tím míň. Jak památkáři se budou snažit ukousnout co největší kus toho koláče? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Děkuju za slovo. Ta otázka je pochopitelně velmi složitá. Nicméně ono je potřeba říci, a omlouvám se za to, že jaksi můj odbor není tvůrcem svého vlastního finančního měšce. To je prostě fakt. A těžko k tomu co dodat. My musíme respektovat tu celosvětovou nebo evropskou situaci, která prostě je nějaká a je tady jasný trend vlády České republiky šetřit. A mně ani nepřísluší to nějakým způsobem komentovat. Pochopitelně, že úbytek finančních prostředků je věc nepříjemná, ale to je v tuto chvíli prostě nezbytné vzít v potaz. Vy jste hovořila o veřejných zájmech a o dalších vlastně aspektech památkového dědictví. A tam si myslím, že skutečně památky velmi podporují růst, protože když si vezmete třeba návštěvu zámku nebo nějakého jiného objektu, tak je na to navázáno spoustu služeb. Od prodeje suvenýrů, až po restaurační služby, hotely. A to je dneska všeobecně známo, my se to pokoušíme, nebo pokusíme vyčíslit. Ta čísla ještě úplně jasná nejsou. Ale ty vazby nepochybně máme. A domnívám se, že vlastně udržení památkového potenciálu je pro ekonomiku České republiky velice důležité. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dál komentovat nebudete a budete šetřit, je to tak? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
No, musíme, musíme. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tady s tím, co se bude dít v příštích letech, souvisí další, řekněme, politický problém. Nejen rozpočtové úspory. Souvisí s tím i chystané restituce církevního majetku. To se projeví nějak na památkové správě v České republice? Protože, jak známo, právě církevní památky tvoří značnou část toho historického fondu. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ono se to projevit může, ale nepředpokládám, že by se to projevilo nějak významně. Protože církevní restituce nerovná se restituce církevních památek. Tam půjde hodně o lesy, o nemovitosti ve smyslu tedy pozemků, půjde i o budovy, ale ty také nemusí být kulturní památky. A jak už jsem říkal, ten systém památkové péče je založen na vlastníkovi, ale také správci, uživateli a tak dále. A i když ta péče nebo to užívání těch věcí, které se teď budou restituovat zřejmě tedy není úplně v nejlepší kondici, nebo nejlepší, ale přece jenom to nemá takový dopad do památkové péče, jak by se na první pohled mohlo zdá. Protože to největší gró církevních památek, což jsou kostely, kláštery a podobné památky, nemovitosti, tak prostě mají svého vlastníka, mají svého správce a podle mého názoru jsou velmi intenzivně a velmi dobře udržovány a opravovány. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tím vlastně říkáte, že pokud jde o ty sakrální objekty, tak ty už byly církvím navráceny v předchozích letech. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak oni je užívají a mají, nebo je mají ve správě. Podle toho, jaký je to typ vlastně té církevní právnické osoby a tak dále. To je ... 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A teď by bylo možné říct, tak, církve přijdou k pěkným penězům, tak by nakonec mohly převzít tu správu historických památek, aniž by žádali o státní příspěvky. To se neplánuje něco takového? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, to říct nelze. I kdyby se to plánovalo, tak to říct nelze. Protože ten princip je takový, že každé omezení vlastnického práva, a v tomto případě prohlášení věci za kulturní památku nebo tím, že je to kulturní památka, tak to musí být kompenzováno. To je princip, je to ústavní princip. A my tedy nemůžeme tento princip porušit. Ať je ten vlastník jakýkoliv. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
V obecném hledisku, v jakém stavu, teď myslím samozřejmě historickém, nebo stavebním, jsou památky patřící církvím? A kolik jich po případných restitucích, pokud tedy projdou celým legislativním procesem, přibude? Máte k dispozici nějaké výzkumy, nějaké předběžné šetření a podobně? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tam jde o charakter té památky. Ne o vlastníka. To znamená, že oni nepřibudou, protože ten charakter je pořád stejný. Buď je to kostel, když to řeknu velice banálně, a trošku i nezdvořile, anebo to kostel není a i sakrální památku může vlastnit necírkevní osoba. Takže tam, i tady vlastně nedojde k žádnému ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A ten stav? Někde se něco hroutí, někde něco padá, někde se něco skví neskutečnou krásou? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já myslím, že jste odpověděla za mě v tuto chvíli, protože ten stav je velice různý. Nedá se to paušalizovat. Řekl bych, ten trend, že skutečně trend i snaha všech církví udržovat si své věci v pořádku, pokud na to mají finanční prostředky. A je i trend ministerstva kultury přispívat vlastně na tady tyto obnovy tak, aby památky buď se tedy chátrání zamezilo, bylo nějak stabilizovány. Anebo došlo teda k jejich rozvoji. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Studio STOP dnes hovoří s Jiřím Vajčnerem, šéfem odboru památkové péče ministerstva kultury. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My jsme hovořili o tom, že stát šetří a logicky šetří také na památkách. Ovšem na druhou stranu se dá říci, že se asi nikdy tolik neinvestovalo do rozsáhlých oprav památek. Mimo jiné jde o to, že z evropského dotačního programu IOP, tedy integrovaný operační program, se investují stovky milionů do jednotlivých památkových projektů. Jen připomenu, že největší dotaci zatím dostaly technická památka Vítkovice, tam jde o jakousi revitalizaci vysokých pecí. Potom je to revitalizace Terezína, tedy památky holocaustu. A je to také oprava zámecké jízdárny v Lednici. Vesměs jde o částky, které překračují 400 milionů korun, najdou se i další stomilionové investice. A tady vlastně se nabízí otázka, proč byly vybrány právě tyto památky? Jestli to odpovídá nějaké koncepci, nebo jde prostě o to, že někdo si požádá a buď dostane, nebo nedostane? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Princip obnovy památek z IOP je ten, že je skutečně zaměřen na investice většího rozsahu. A na památky, které mají u nás postavení národní kulturní památky, které je co se týká národního hlediska nejvyšší. Pochopitelně, že těch projektů bylo více a určitá soutěž tam proběhla. Je to vždycky i o té kvalitě projektu. Ale ty priority tady, si myslím, že jsou velice dobře určeny. Pokud mohu zmínit Vítkovice, tak to je mimořádně hodnotný rozsah technické nebo mimořádně hodnotná technická památka velkého rozsahu. Myslím tím co do jaksi území, navazuje také na vlastně další důlní činnost a byla velmi ohrožena. Skutečně mimořádně ohrožena, protože, jak je obecně známo, je tam prostě velké množství oceli a to pochopitelně podléhá, pokud není udržováno, korozi a tak dále a tak dále. Význam této památky je skutečně mimořádný, je to národní kulturní památka a celá ta dolní oblast vlastně zažívala revitalizaci. Myslím, že ta revitalizace se daří. A i obnova Vítkovic je velice dobře založena. Terezín, to je památka nejenom tedy jaksi perzekuce židovských občanů za druhé světové války, a vlastně i perzekuce vůbec, protože v malé pevnosti tedy bylo sídlo gestapa, ale je to i perfektní, vynikající ukázka fortifikační techniky tereziánské. A jo, ty návaznosti, dejme tomu, na nějaké vobanovské práce, vobanovské myšlenky je tady zřejmá. Zase, památka potřebuje naléhavě údržbu, jsou tam desítky milionů cihel, je to, je to vlastně ta režná architektura, je to velice důležité vlastně zachránit. No, a lednicko - valtický areál Lednice, to je vlastně klenotem jižní Moravy. Myslím, že tam taky nelze spekulovat o významu této památky. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A tak to vypadá, že se vždy rozhodujete podle toho, jak je ta jednotlivá památka důležitá a v jakém je stavu. Nebo jste na něco zaměřeni? Já když jsem se podíval třeba na těch 10 památek, které zatím dostaly největší dotaci, tak člověk si tam pouze všimne toho, že tam jsou asi 3 kláštery, byly to Český Krumlov, Plasy, Velehrad a potom jsou to často nějaké zámky vedle Lednice je to i Kuks, je to i Kroměříž, tam si myslím, že to je také zámek. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ano, ano. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A Litomyšl. Takže vy se zaměřujete hlavně na kláštery a zámky, řekněme, pobělohorské doby? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ne, to se tak nedá říct. Jo, to možná, že vaší jakoby činností analytickou jste, nebo teď ta sestava je takováto, ale nedá se to tak říct. Já teda musím sdělit ještě jednu skutečnost, která vás možná zklame, možná i diváky. Ale ta hlavní činnost rozhodovací je u kolegů ekonomů, kteří vlastně tady toto mají ve svém jaksi ranku a odbor památkové péče není ten, který o vlastně přidělení té dotace rozhoduje, nebo který vůbec administraci těch dotací potom s konečnou platností schvaluje. My se toho nějakým způsobem účastníme, ale spíš takovými doporučeními. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jste mě trochu vyděsil. A prosím, uklidněte mě. Já bych si nepřála, aby ekonomové rozhodovali o revitalizaci zvláště v takových částkách památek. Je to zvláštní. Tak nakonec prostě mají rozhodující ... 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ne, to jsem říkal, že ta ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
... slovo peníze? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
No, na základě nějakých podkladů, to pochopitelně, jak jsem říkal na konci té věty, konzultační činnost probíhá, to je všechno v pořádku. Ale pochopitelně, že ty projekty jako takové mají prostě svá kritéria a ta kritéria se musí nějakým způsobem vyhodnotit. Ta kritéria jsou bodová, že jo, jak všichni víme. Takže není to, že by ekonomové rozhodovali o způsobu, památkovém způsobu obnovy, to vás mohu uklidnit. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A je nějaká památka, která se nedostala do toho TOP 10 a která vás mrzí, že tam není, že prostě se nenašly peníze nebo ten projekt nebyl dobře zpracován, nebo tam byly nějaké jiné zajímavé okolnosti? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já na to odpovím pouze obecně, že zadluženost památek ve smyslu tedy, co všechno by se dalo opravit, je skutečně velká. Takže mě mrzí všechny památky, které strádají a všechny, které by vlastně opraveny být měly. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
No, on jeden případ je teď vlastně široce znám z médií. Jak známo, tak památky se neopravují pouze z dotačního programu IOP, ale třeba i z regionálních dotačních programů. A z regionálního operačního programu střední Čechy měl být rekonstruován zámek v Buštěhradě. Ovšem středočeský hejtman David Rath byl zatčen právě při přebírání úplatku, který se měl té rekonstrukce týkat. Těch stavebních prací. Opravy se určitě zpozdí, to je jasné. A tak jsem se chtěl zeptat, co to znamená pro osud zmíněné památky? Je to pro ni nějak velice nepříjemný verdikt, to zdržení, které minimálně několik let bude trvat? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Co se týká památky a památkové péče, tak je určitě škoda, že vlastně peníze, které byly určeny na obnovu, tak prostě budou nějakým způsobem, v lepším případě zdrženy. Ty horší případy nechci domýšlet. Pochopitelně, vy už jste to naznačil, je to pro tu památku škoda, protože ta památka, je to, je to významný poměrně rozsáhlý zámecký areál v neutěšeném stavebně technickém stavu a z hlediska základních principů obnovy ty peníze potřebuje, potřebuje je poměrně nezbytně. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale něco se tam už přece jenom udělalo, uklidněte nás. Je to alespoň nějak zabezpečeno s tím, že ta památka už čeká dlouho, tak že by ještě mohla nějaký rok počkat a nespadla někomu na hlavu? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Problematika zabezpečení, ta je vždycky jako první. Jo, minimálně tedy střešní konstrukce a tak dále. To je obecný princip a pochopitelně pokud se nedostává peněz na celkovou obnovu, tak se vždycky určujou priority tak, aby se nezačínalo od omítek, ale od střechy. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále debatuje s Jiřím Vajčnerem, šéfem odboru památkové péče na ministerstvu kultury. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Česká republika se často srovnává s východním Německem. A dá, lze to i v případě památek. Východní Němci dnes tvrdí, že jednou z největších výhod pádu komunismu byl fakt, že se stát konečně začal starat o památky. A že z nich zachránil spoustu, které by jinak spadly. Platí to i v Česku, že pád komunismu byl záchranou památek? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Určitě platí. Myslím si, že po roce 1989 nebo v 90. letech byly nastartovány principy, které památkám velmi, velmi pomohly. Ta problematika není tak úplně jednoduchá, protože zejména to srovnání tedy s východním Německem, to znamená příhraniční oblasti, jak všichni víme, velmi trpěly. Ta země prostě měla nové osadníky, nové obyvatele, kteří se více či méně sžili s tím územím. Víme všichni, jak to vypadalo, takže ten příklad není úplně vypovídající o celkovém, vlastně o celkové náladě těch období, ale dá se to tak říci. I když nemohu se ubránit jedné poznámce, že za komunismu docházelo k mnohým excesům, docházelo i velmi výrazné neúdržbě nebo takové, bych řekl, netečnosti, velké problémy jsou třeba, nebo byly při restitucích, já nevím, takových těch menších statků, usedlostí, menších zámečků, které byly využívány jako jednotná zemědělská družstva. Byly předány v naprosto torzálním stavu, vysloveně vybydlené. To všechno probíhalo. Ale, a k tomu směřuje ta moje poznámka, v 90. letech, a já tomu tak jako privátně říkám divoký kapitalismus, kdy se děly různé věci, to se dneska určitě už říkat může, tak i památky nezůstaly stranou. To znamená, že takové ty různé vysloveně nelegální věci se prostě děly a myslím, že to byla ta daň vlastně toho přechodu teda. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A vyzdvihl byste nějakou památku, kterou se podařilo dobře opravit i za minulého režimu? Hodně se vždycky hovořilo a ukazoval se jako příklad Dům U zvonu na pražském Staroměstském náměstí. Ale já vím, že zrovna památkáři z toho nadšeni nebyli. Ale jistě máte slovo. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
To je složitá otázka. Skutečně. Ty realizace byly různé. Já si spíš vidím tady jako v negativnějším světle a je, pravda je taková, že se spíš skutečně zaměřovala ta péče na ty větší objekty. Na hrady, na zámky a u toho bych si dovolil zůstat. Tam si myslím, že určitě nelze šlápnout vedle. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A v pohraničí, tam to padalo ostošest. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
V pohraničí to padalo ostošest. Navíc byly vojenské újezdy, to byl další problém. A potom, co jsem ještě nezmínil, a to je věc velmi tristní, tak jsou povrchové doly. Vyšla i publikace, která dokumentuje zánik celých obcí, které byly prostě zničeny bez náhrady, všichni si pamatujeme na onen převoz, když to tak řeknu, kostela v Mostu. Vynikajícího příkladu gotické architektury. Naprosto zásadního. Ale to byly skutečně, bych řekl, velké, velké excesy a myslím si, že ne všechno vlastně by muselo ustupovat povrchové těžbě, no. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když se dnes člověk projde po Šumavě, tak tam se právě dělo to, co jste říkal v těch vojenských újezdech. Bořily se kostely, další sakrální památky. Ale dnes je vidět, že ty kostely, které zůstaly, byť v naprosto zbědovaném stavu, tak jsou perfektně opraveny, jsou zrenovovány boží muka na té horní Šumavě, úplně perfektně, vycházejí o tom publikace. A celé to financovali tedy Němci. Sudetští západní Němci zkrátka. A tento příklad neukazuje na jednu, řekněme, povážlivou skutečnost, že my jsme nedokázali ten pád komunismu využít k té obnově památek tak dobře, jako to dokážou Němci? Viděli jsme nakonec jejich zásah na té Šumavě. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já bych si tady dovolil oponovat. Vy jste řekl větu, kterou jsem zaznamenal, že všechno to platili Němci. Já si dovolím oponovat, že tomu tak nebylo. A bude to i odpověď vlastně na tu vaši otázku. Protože jistěže, příspěvky různých i zahraničních občanských sdružení a tak dále prostě byly, jsou a doufejme, že i budou. Ale k tomu se musí připočíst i obrovská nejenom práce, ale finanční dotace těch jednotlivých obcí. Které, v jejichž katastru se to nachází. Také krajů, kteří na to mají dotační programy, mají i dokonce i na nepamátky, to znamená i na věci, které nejsou prohlášeny za kulturní památku, ale přesto vykazují teda ten místní význam. A v neposlední řadě taky státních složek, i ministerstva kultury, které se prostě podílelo a podílí na obnově tady těchto věcí. A kam směřuju? Směřuju k tomu, že po roce 1990 vznikly programy, památkové programy a máme v letošním roce výročí dvacetileté programu vlastně městských památkových rezervací a městských památkových zón. Je to program obnovy. A tady tento program si myslím, že je velmi fenomenální, vynikající a taky velice dobře přijímán obcemi. Protože on je vícesložkový, tam participace ministerstva kultury, obce, vlastníka a tady tento program vlastně nastartoval obnovu českých měst a zase, pokud máte srovnání třeba i fotografické, a já ho mám, tak pokud se podíváme na města před těmi 20 lety, před 15 lety, tak je to nesrovnatelné. Takže ten trend tady si myslím, že je. A když těch peněz je méně nebo více, tak se vždycky snažíme je prostě uplatnit tak, aby to bylo smysluplné. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A ten program, který, jak jste řekl, slaví narozeniny, tak my blahopřejeme. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Děkujeme. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl takovým impulsem pro ty ostatní zainteresované složky, aby prostě do toho šly a někde i ty peníze našly? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ano, ano, dá se to tak říct, skutečně. Protože ministerstvo řeklo, že dá něco, obec potom řekla taky, že dá něco. No, a ten vlastník potom také a měl tu sumu poměrně značnou, nebo určitě se to rozetapizuje, protože ty obnosy jsou poměrně velké. Ale prostě byla tam ta motivace. A tady tento program je i z tohoto důvodu velmi, velmi tedy kladně přijímán. On je velice exaktní, jsou tam mnohá kritéria. Ale zase ta kritéria jsou čitelná. To znamená, že ty obce, ti vlastníci prostě vědí, takříkajíc, co je čeká a do čeho jdou. A možná, že i proto je tak populární. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jiří Vajčner a nastiňuje optimistickou současnost a možná i budoucnost. Ale já bych se podívala na jeden aspekt, který sama jsem zažila na vlastní kůži a zažívají ho jistě mnozí spoluobčané. Často dochází právě ke konfliktům mezi památkáři, obcemi, majiteli nemovitostí, někdy je to na dlouhé lokte a ti jedni si stěžují, že je obce a vlastníci neposlouchají, ti druzí zase kritizují nátlak památkářů, tak trošku už to, tohle to pominulo, ta kooperace je tak růžová, jak ji líčíte? Nebo jsou tam určité stíny? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já jsem tu kooperaci líčil růžově v rámci programu regenerace. A tady ta otázka, na kterou se ptáte, je z úplně jiného těsta. Pochopitelně, jak už bylo naznačeno, tak dochází ke střetu zájmů. Naprosto jednoznačně, protože památková péče prostě omezuje vlastnická práva, omezuje vlastně svým způsobem nakládání s tou věcí. Za nějakých podmínek, pochopitelně. To omezení je ústavní a tak dále. To už jsme tady říkali. Nicméně je to vždycky o míře, najití jakési míry a pokud by památková péče prostě byla rigidní, hyperkonzervativní, tak si myslím, že nemá naději na úspěch, na přežití. Ale zrovna tak není možné jaksi vnímat za správnou věc, že by se úplně všechno mělo přetvářet. Podle, dejme tomu, třeba i momentálního rozhodnutí developera, který si to třeba za 10 let rozmyslí, nebo už se mu to nelíbí. Památková péče se velmi dobře dá srovnat s ochranou životního prostředí. Jo, kde taky prostě jsou omezení, je tam určité ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam ty konflikty jsou také šťavnaté. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, tak, tak, tak. A jo, ale je tam určité prostředí, o které se ten současný prostě člověk nezasloužil. A je potřeba s ním nějak nakládat a brát to jako to naše dědictví, jak to životní prostředí, tak také dědictví měst, historických měst, kulturních památek a podobně. Znovu opakuji, je to o hledání míry, o hledání možného. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pokud bych se na to opět podíval turistickýma očima, tak doporučil byste nějakou památku, která by spadla, kdyby nedošlo k tomu listopadovému převratu? Ono to má taky určitý turistický rozměr tato informace. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
My jsme se tam bavili o památce technického ražení Vítkovic. A já se domnívám, že právě technické památky jako takové byl obrovský fenomén porevoluční, které vlastně ty objekty byly opouštěny a chátraly. Konverze technických památek si myslím, že patří k významným, nejenom zásluhám, ale ještě pořád i úkolům tak, aby zůstaly zachovány alespoň v nějaké přijatelné míře. Tady je to o vlastně nacházení nového využití. To si myslím, že je velice důležité. Technické památky nebývají tolik cílem vlastně turistickým, i když třeba taková, já nevím, řepařská drážka u Kolína, fantastická věc. I pokud máte rodinu, tak je to, je to, stojí to za to. Určitě konverze pražských technických památek v Karlíně. Určitě stojí minimálně za projití, za zhlédnutí. Obnova pivovaru v Písku. Zmiňoval jsem tady Důl Michal. A podobně. Další velice ohroženou, nebo ohroženým druhem památek jsou památky lidové architektury. Když vezmu Příkazy, to je na Olomoucku, tak vlastně tady tyto památky určitě stojí za vidění a byť jenom třeba projít kolem nebo se s tím seznámit, tak je to velice zajímavá věc. A poslední poznámka k tomu, já jsem zmínil třeba tu řepařskou drážku, ale existují různé zubačky a ozubnicové železnice, pražský semering a tak dále. Česká republika nebo hlavně tedy pánové, nevím, jak vy, ale já určitě, tak prostě do páry jsou zbláznění. Takže to si myslím, že je tahák naprostý. Tím vás nechci vylučovat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejen pánové, ale i jejich synové a jejich vnuci a tak dál. Ostatně třeba teď úspěšný festival v Ostravě Colours of Ostrava, také se vlastně odehrával v kulisách zachráněných technických památek. Ale na druhé straně je to strašně nákladné, pane řediteli. Peníze se tedy nacházejí nebo nenacházejí. Samozřejmě některé mají štěstí, že jdou buď z těch operačních programů, nebo z evropských fondů, ale někde něco chátrá možná ještě a bude to chátrat dál a rez hlodá a hlodá až dohlodá. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Máte, máte pravdu. Já jsem říkal, že to, ten vnitřní dluh k opravám je velký. Musíme hospodařit s tím, co máme. A i to rozdělování těch peněz je, bych řekl, velice transparentní. Je tam spoustu subjektů, komisí. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jste nás uklidnil. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak. A snažíme se prostě přidělovat tam, kde to skutečně hoří. Ale musím zdůraznit, a možná, že teď je to chvíle, zase být trošičku i přísný k těm vlastníkům, účastníkům, protože mnohdy prostě se stává, že si někdo pořídí památku v nepříliš dobrém stavu a tak se nějak jakoby sedne a řekne, státe starej se. Ale to tak není, když si odmyslíte, že to prostě není kulturní památka, že je to jenom nemovitost, tak každý má povinnost se starat o svoji nemovitost. Ze stavebního zákona. O svoji věc musíte pečovat. Auto také nemůžete nechat ve špatném technickém stavu. Nemůžete s ním jezdit jen tak. Takže ten princip je obecný. A je potřeba to vnímat tak, že především majitel té nemovitosti prostě musí dělat účinné kroky k tomu, aby všechno bylo v pořádku. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A jeho dnešním hostem je Jiří Vajčner, ředitel odboru památkové péče na ministerstvu kultury. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Památky mají dnes zřejmě úplně nový problém, a to jsou developerské projekty. Přijde developer, potřebuje nějaký dobrý pozemek, potřebuje postavit nějakou stavbu, kterou by výnosně prodal. A když je na místě památka, tak ta spíše těmto záměrům překáží. To zcela objektivně. Známe případ, kolem kterého se už odehrálo spousta protestů a hádek, to je dům na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí. Dají se najít další případy, které už skončily špatně, třeba v Českých Budějovicích byla v uplynulém desetiletí zbořena tereziánská vojenská pekárna, tedy stavba, která je starší přes 200 let. Tak, zdá se tedy, protože máme příklad z Prahy, z Budějovic, že jde o plošný problém. Je to tak? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já bych to tak necharakterizoval, že jde o úplně plošný problém. Já se spíš domnívám, že jde o excesy. O určitě nesprávné excesy. Ale určitě to není pravidlo. To jsem, o tom jsem hluboce přesvědčen. Já jsem tady trošičku srovnával nebo zmiňoval tu dobu po roce 1990, kdy to bylo opravdu divoké. Tam si myslím, že se různé věci děly. A děly se i věci velmi nelegální. V tuto chvíli, co se týká developerských projektů, ačkoliv dochází k různým situacím, tak přece jenom ten posun já tam k tomu lepšímu vidím jako výrazný. Je to více projednáváno, ty názory jsou více konfrontovány. A i fenomén vlastně občanských sdružení vůbec hlasu lidu, pokud to takto řeknu, tak už je také někde jinde. Myslím si, že za prvé kultivovanější, za druhé více odborně zdatnější, ale přece jenom ten vlastně jeho význam je poměrně velký a myslím si, že i nejenom developeři, ale i politická vlastně reprezentace už chápe vlastně tady ten, ty názory, které se potom vlastně promítají, nebo kříží u nich, v jejich kancelářích, tak je považuje za velice důležitý. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, počkejte, naše kultivovaná česká scéna, tedy myslím scénu politickou, tak to je pěkně barbarské rozhodnutí. Zbořit dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Samozřejmě my dobře víme, a vy nám to zopakujete, jaká je geneze. Ale to, tam nic kultivovaného nevidím na tom rozhodnutí původním tedy. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já jsem hovořil obecně. Vy jste to vzala na tento konkrétní příklad. Já se o této konkrétní kauze v tuto chvíli bavit ne, že nechci, ale nemohu. Protože tam probíhá správní řízení, které vede ministerstvo kultury a nelze prostě žádným způsobem to komentovat. To prostě jaksi předpisy, ani, ani jaksi vnitřní normy neumožňují. Ale hovořil jsem o obecných principech. Jistěže demolice kulturní památky jaksi není to, co bych já vítal. To je pochopitelné. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale mě zajímá tedy ještě jedna věc. Tam potom všichni se zaštiťují odbornými expertízami. A tam se právě v případě toho objektu na Václavském náměstí rozhořela debata, zda vůbec jde či nejde o památkově chráněný objekt. Tak ten dům není zas nějaký z 15. století samozřejmě, můžeme si o tom myslet cokoliv. Z té filozofie, kterou jste tady předestřel, filozofie vašeho odboru samozřejmě o cennou památku jde, protože jde o celý soubor domů a tak dále, o panorama té ulice. Tak je to památka, není to památka, pane památkáři? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, co se týká práva, tak to kulturní památkou není. Je to nemovitost umístěná v městské památkové rezervaci. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Jistě, ano, ano. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
To je první věc. A druhá věc, omezím se na jediné konstatování v této věci, můj odbor už rozhodl, už dávno o tom, že s tou demolicí nesouhlasí. To je vše, co k tomu můžu říct. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. A ještě jedna věc. Když jsme u těch městských zástaveb. Jak se díváte na poměrně frekventovanou praxi, že nakonec ten developer, ten majitel akceptuje výhrady památkářů a jejich rozhodnutí vnitřek pěkně vykuchá a nechá jenom tu kulisu, ten Disneyland. A ještě ke všemu tu fasádu, která je do té hlavní ulice. Mnohým to připadá jako trestuhodné. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Ano, ano. Tato praxe se děje. Známe i příklady v Praze. Popíšu nejdříve ten systém, pak to možná bude jasnější. Pokud je věc prohlášena za kulturní památku, tak podle památkového zákona číslo 20 z roku 1987 je nezbytné závazné stanovisko, ono se potom dělí do takových dvou základních rovin, ale zůstaneme u tohoto, k obnově, rekonstrukci a tak dále. K úpravám té kulturní památky. A to je vydáváno tedy jakýmsi aktem. A je otázkou, co je tady v tomto aktu vlastně dovoleno. To znamená nejde o systémovou chybu, ale jednoznačně o selhání jednotlivců. A můžeme určitě vidět v Praze, Brně, ve větších městech, že k tomu dojde. Mnohdy, to je zase na druhou stranu potřeba říct, je to i reakce na objektivní stav. Třeba těch konstrukcí. Že už zachránit nejdou. I toho jsem byl svědkem, že ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je potom nutné akceptovat. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
To je potom nutné akceptovat. Ale byl jsem i svědkem toho, že prostě budova byla zdravá a zbyla jenom fasáda. Jo, což je špatně. Pochopitelně, abych řekl i to B, pořád se bavíme o tom, že nějakým způsobem je porušován zákon, nebo může být. Pořád hovořím o tom, že to není otázka příliš rozšířená, nebo systémová chyba. Ale je potřeba říci, a dohovořit to, že tady tyto excesy pokud jsou protiprávní skutečně, tak prostě nastupují sankce. A ty sankce jsou dneska poměrně významné. V maximální výši až do výše 4 milionů korun. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebývalo to tak ovšem. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Nebývalo to tak, přesně tak. Máme tady trestní, trestní řád. A to se také málo ví, možná, že to můžu zmínit, maximální sazba za naprosto zásadní porušení vlastně tady těchto zásad, památkových zásad je až 2 roky odnětí svobody. Což je, i když je udělen jenom podmínečný trest, což už se stalo, tak je to prostě zápis do rejstříku, je to, je to sankce poměrně významná. Takže to všechno se děje a památková péče jako nesedí a nedívá se na to, jak jsou ničeny památky. Prostě ale musíme reagovat, snažíme se tomu předcházet pochopitelně. Ale musíme také reagovat na ty věci. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já bych ještě připomněl ten konflikt těch tereziánských pekáren v Budějovicích. To je stavba tereziánská. Teď stát investuje 400 milionů do opravy Terezína, což je také tereziánská stavba. Nicméně v Budějovicích, a bylo to v roce 2002, se jedna z těch tereziánských staveb zbořila. Ovšem na místě vyrostlo obchodní centrum, které je velice oblíbené mezi budějovickými občany. A tak jako i ta druhá strana měla svou pravdu. Myslíte si tedy, že někdy je nutné ustoupit právě těm developerským projektům, které nakonec přispívají k rozvoji města? A že z tohoto pohledu nakonec to rozhodnutí o zboření staré budovy mělo svůj smysl. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Víte, já bych to snesl zase na nějakou, dejme tomu, třeba trošičku lidštější rovinu, tak dám jeden konkrétní případ, který se stal. Bylo požádáno o zrušení prohlášení kulturní památky, což byl takový areál usedlosti, venkovské usedlosti na malé obci. A když teda potom došlo k tomu řízení, ke kterému dojít musí, protože je to podání, takže zahájeno bylo. A došlo ke komunikaci, tak se prostě byl vysloven vlastně objektivní názor toho žadatele, že tudy chodí děti do školy a že ta kulturní památka zasahuje až do cesty a musí to vlastně do silnice druhé třídy ty děti obcházet. V zásadě každý den. To znamená, že došlo k částečnému zrušení prohlášení, kdy se zrušilo část vlastně pozemku a oplocení, všechno ostatní zůstalo tak, jak zůstat mělo. Tou zrušenou částí se "protáhl" chodník pro ty děti a spokojení byli úplně všichni. To znamená, co jsem to chtěl říct, chtěl jsem říct, že je to střet veřejných zájmů. A mnohdy to tak bývá. Skutečně. A tady to dopadlo dobře. Často bývá taky střet veřejných zájmů na dopravě. Památková péče a doprava. Tam se to mnohdy řeší přemístěním, pokud se jedná třeba o sochu nebo i o malou kapličku. Prostě se přesune o kousek dál, památka nebývá zrušena. Ale přece jenom je to ústupek památkové péče, že už není v tom místě, aby prostě ta komunikace tam být mohla. Anebo konflikt veřejných zájmů s ochranou vůbec života a majetku. To je třeba výstavba poldrů a podobných věcí. Je to opravdu různé. My pochopitelně neradi ustupujeme, jako každý, ale občas musíme. Protože pokud prostě není zbytí, je tam záplavové území, tak prostě taky ke komunikaci konkrétní došlo, bude docházet a prostě něco přednost dostat musí. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když jste hovořil o těch sochách, tak mě napadla jedna věc. Vy památkáři jste jakoby neustále v defenzívě. A hájíte ty staré stavby před náporem moderní doby. Jestli byste naopak nemohli přejít do ofenzívy a nově nějaké památky instalovat právě, to je známý Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, socha Radeckého na Malostranském náměstí. Nebude nějaká taková ofenzíva, třeba by to pomohlo obrazu Prahy. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Tak, já vás asi zklamu už podruhé. V tento, v tuto chvíli. Ale nechystáme, nechystáme v tomto smyslu ofenzívu. My bychom velmi rádi naplňovali to, co je naším posláním a snažili se vlastně vybalancovat ten jaksi udržitelný rozvoj, jak se tomu dneska říká, a zájmu na péči o kulturní památky. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP se ptá Jiřího Vajčnera, šéfa odboru památkové péče ministerstva kultury, co mohou občané udělat, pokud chtějí zboření nebo devastaci památky zabránit? A hlavně, bude se s nimi dnes někdo vůbec bavit? Tak trochu taková poradna. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Poradna. Ta otázka je trošičku taková oblečená, neoblečená. Takže já se zeptám vás. Vy hovoříte o demolici památky. Máte tím na mysli kulturní památku ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Kulturní památku, ano. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
... anebo teda věc, která má nějakou, nějaký památkový potenciál, ale ještě není prohlášena za kulturní památku? 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ne, ne. To samozřejmě bude následovat potom ta otázka. Ale v tuto chvíli to, co je památkou, nebo co se lidé domnívají, že je prostě památkou, co může být i, mít jako velmi nějaký senzitivní dopad, symbolický dopad na jejich život a podobně. Prostě je to stará věc. Anebo byli jsme svědky například té občanské aktivity tady poblíž na rohu Václavského náměstí. Ale ta občanská aktivita je stále intenzivnější. Lidé jsou informovaní, vědí, co mají dělat, ale teď bych prosila opravdu, kdybych já se rozhodla třeba, nebo kolega něco zachránit, nebo pokusit se zachránit, tak kdo se se mnou bude bavit, co mám všechno udělat? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Budou se s vámi bavit úplně všichni. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Myslím si, že nejenom proto, že musejí, protože to je povinnost pochopitelně. Ale i proto, že chtějí. To je první věc. Určitě, to je takový vlastně základní etalon, je pro záchranu nutné prohlášení věci za kulturní památku. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A to já třeba mohu navrhnout jako soukromník, jako soukromá osoba? 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Dopovídám to. Pochopitelně. Dneska zákon je takový, že mimo, takříkajíc, archeologické památky může podat návrh na prohlášení věci za kulturní památku v zásadě kdokoliv. Jo, může být i nekvalifikovaný, protože potom je to teda doplňováno, pochopitelně, že to zabere nějakou dobu. Ale úplně nejlepší je vyvinout aktivitu buď směrem k příslušné obci s rozšířenou působností, nebo k územnímu pracovišti Národního památkového ústavu, s nimi to probrat vůbec, jestli ta věc hodnotu kulturní památky by mohla mít, nebo určitě nemá. Protože ti odborníci prostě budou mít ten názor velmi blízký skutečné realitě. Vypracovat kvalifikovaný, podtrhuji kvalifikovaný návrh na prohlášení věci za kulturní památku a zaslat to na ministerstvo kultury. To se děje, to je praxe. A potom je rozhodovací proces, jehož výsledkem je buď, že tedy ten návrh je akceptován, je prohlášeno, anebo také, že to tak není. Jo, je rozhodnutí o tom, že se neprohlašuje věc za kulturní památku. Musí splňovat kritéria, hodnoty, které jsou v paragrafu 2 památkového zákona, to všechno je posuzováno, posuzovány jsou veřejný zájmy, všechno možné. A ten výsledek potom je takový, jak odpovídá za prvé památkové hodnotě a skutečné situaci. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A teď ta otázka zní, jak dlouho celé to řízení může trvat? A když tedy ministerstvo kultury rozhodne, jestli je možné se proti němu odvolat třeba, když ta památka nebude uznána za památku. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
To je velmi častá otázka. Co se týče lhůt, tak ty jsou stanoveny správním řádem. Ale má to jedno ale. Dopovím, je to měsíc, nebo správní orgán musí rozhodnout neodkladně, potom je tam do 1 měsíce a nejvýše do 2 měsíců, nicméně správní řád v sobě zahrnuje také lhůty, časy, které se nezapočítávají. A to je velmi časté. Jsou to přerušení, takže mnohdy když to trvá třeba i půl roku nebo tři čtvrtě roku, tak pak se najednou zjistí, že správní orgán konal, konal hned a že to celé řízení třeba zatím probíhá teprve týden nebo dva týdny, protože zbytek bylo přerušeno třeba z důvodu na straně účastníka řízení. A co se týká odvolání nebo opravného prostředku, tak vzhledem k tomu, že ministerstvo kultury je nejvyšším orgánem státní správy, tak je to institut takzvaného rozkladu, ten rozklad se podává zase prostřednictvím toho prvoinstančního orgánu k vlastně ministru kultury, v tomto případě tedy k ministryni kultury a ta rozhodne, pochopitelně, že ty rozklady jsou podávány v případě prohlášení i neprohlášení, v obou dvou případech. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Interview Studia STOP ředitel odboru památkové péče na Ministerstvu kultury České republiky Jiří Vajčner. Tak, děkujeme za informace, za argumenty a také za rady a porady a zase někdy nad českými a nejen českými památkami na slyšenou. 

Jiří VAJČNER, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury
--------------------
Já děkuju za pozvání a přeju hezký večer. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.  

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
 

Autor:  Jana Šmídová, Petr Holub