V deficitu je nejen penzijní systém, ale i státní rozpočet. Koneckonců dosud je to jedna hromádka peněz a to, co na penze chybí, je z rozpočtu dorovnáváno. Penzijní reformu je nutné diskutovat (a posléze hlavně provést) v kontextu celé daňové soustavy státu.

Uvědomme si příčinu toho, proč je nutné penzijní systém měnit, kde je nemoc systému a tedy, kde je třeba celý systém léčit. Lékaři, když vědí, čím je nemoc způsobena, neléčí pouze symptomy, léčí příčinu.

Kudy tedy léčit penze, kde je ta příčina. Víme to všichni, nejsou děti. Kdyby byly, problém by nebyl. To, že stát nemá vyrovnanou demografickou bilanci je ta nemoc.

Podívejme se na dítě jako na investici, jako na kapitál.

Do dítěte po narození investují společně dva investoři - rodiče a stát. Stát platí dítěti (říkejme občanovi) školky, školy, zdravotní pojištění, rodičovskou dovolenou, daňové slevy pro rodiče apod. Rodiče platí v podstatě všechno ostatní. Po 18 až 25 letech se investovaný kapitál začne rentovat, občan začne vydělávat a státu odvádět daně. Celková výše peněz odvedených státu na daních během produktivního věku je výnos investovaného kapitálu.

Pomiňme fakt, že výnos investice jde plně za investorem státem, zatímco investor rodič z investovaného kapitálu nemá žádný peněžní výnos. Jeho výnosem budiž dobrý pocit z dobře vychovaného občana. Po skončení doby životnosti investice, je třeba počítat s dalšími náklady. Jedná se o tzv. náklady na likvidaci zařízení. (Omlouvám se, je to ekonomický termín.)

Těmito náklady jsou peníze, které občan potřebuje pro život v době, kdy už jeho existence neprodukuje výnosy, tj. náklady na jeho existenci jako takovou - důchod. Celou tuto úvahu můžeme číselně popsat a zjistit, jak hodně rentabilní je pro stát investice do nového občana.

Zjistíme, že je to výborná investice. Z poloviny investovali rodiče občana a výnosy šly za investorem - státem. Stát platí ještě náklady na likvidaci zařízení.

A jak s tímto souvisí kouřová clona penzijní reformy a zavedení jednotné sazby DPH? Investorů – rodičů je málo. Vláda by si měla uvědomit, že výše porodnosti je významný makroekonomický faktor a významný ukazatel životní úrovně obyvatelstva. Není tedy možné zvýšení DPH nechat nést na bedrech rodin a nezasadit toto zvýšení do celého daňového systému.

Již dnes je celková kupní síla domácností s dětmi o celou jednu třetinu menší než domácností bez dětí. Chystané daňové slevy plně nárůst DPH nevykompenzují a investice do kapitálu zvaného občan se více přesune na bedra rodičů. Je toto ta správná léčba? Není to spíše pouštění žilou?

Daňový systém má být spravedlivý k rodinám – jejich úsilí a investice do kapitálu zvaného občan lze v celém systému daní zohlednit. Jedná se o základní principy jako jsou: progresivní daně, relevantní daňové slevy či odpočty na děti, společné zdanění manželů, společné sociální pojištění manželů, zohlednění investic do vzdělání apod. – toť léčba nemoci zvané záporná demografická bilance. Odtud vede cesta k důchodové reformě.