Německo a Francie připravují novou stabilizační smlouvu pro státy, které se záváží dodržovat a kontrolovat deficit státních dluhů. Bude se jednat o tzv.„spořící koalici „.“ Merkelová a Sarkozy zakládají Klub Superevropanů“ napsal nedávno Welt am Sonntag.
Stávající krize EU tak zřejmě vyústí v další institucionální změny v tzv. rekodifikaci primárního práva, institucionalizaci tzv. Eurozóny a proces federalizace jádra EU.
Vytvoří se exkluzivní kruh tvrdého jádra, založený nejenom na jednotné měně, ale také společných daňových zákonech a rozpočtových pravidlech, vedle toho vznikne pravděpodobně kruh druhý, konfederativní, který můžeme nazvat semiperiferií a kruh třetí, v rámci politiky sousedství, tedy jakási periferie
Česká republika má tedy na výběr. Je nutné, aniž bychom kohokoli děsili, poukázat na rizika, jak by také mohla ČR dopadnout v případě, že zůstane mimo zapojení do úzkého integračního procesu. 
Může být ve  federálně integrovaném jádru, kde bude mít možnost podílet se na rozhodování, vlivu, bezpečnosti a prosperitě významného globálního aktéra, nebo se může stát součástí  semiperiferie, která přinese izolaci, pokračování absence právního státu a hospodářský úpadek se vším všudy.
Kam se pasivitou našich politiků můžeme propadnout? Za jakou cenu a co za to občané Česka konkrétně zaplatí?  Chceme být v první evropské lize nebo si pořád budeme kopat s hadrákem na okresním přeboru dorostenců?