V ČR existují:

1. strany tzv. euroskeptické, které odmítají vést konstruktivní diskurz o EU a kromě “vidíte, my jsme vám to říkali“ nejsou schopny zformulovat jakoukoli pozitivní nosnou ekonomickou a společenskou vizi pro život bez Evropy
2. strany tzv. eurooptimistické, které diskusi vedou - dnes ovšem zcela formalizovanou a vyprázdněnou, poznamenanou strachem říkat nahlas nepříjemné věci.

Výsledkem je, že běžný volič neví o skutečných procesech a podstatě současné situace a fungování EU naprosto nic. Topíme se v heslech, informací se nám ovšem zoufale nedostává.
Volič naprosto netuší, co se v EU odehrává a dokonce neví, jak jím volení politici v EU za ČR vystupují a co sledují. Mainstreamová média jsou zcela pohlcena zprávami z malého českého písečku a z Evropy nám přeloží jen pár zpráv o tom, kde se sešli Merkelová a Sarkozy a o kolik se poté propadly finanční trhy – svatá kráva moderní liberální politiky.

KDU/ČSL má jako strana proevropsky smýšlející jedinečnou možnost právě teď v době tzv. krize uchopit téma evropské integrace seriózně, fundovaně a předestřít ji voličům bez ideologického balastu. VYSVĚTLIT, co evropská integrace v konkrétních číslech přinesla, přináší a přinese všem občanům Evropy.  Může vstoupit do konstruktivního diskurzu o EU a touto tématikou se profilovat. Tedy postavit se za hodnoty, na kterých duchovně Evropa posledních 250 let stojí a vést o nich debatu, nikoli čekat za bukem, jak to dopadne.

Chce se KDU/ČSL postavit na stranu humanismu, tolerance, spolupráce nebo rezignovat před nacionalismem, pažravým světem hedgeových fondů a mezistátní konfrontací se vrátit na začátek dvacátého století?
I takovýto vývoj je totiž v sázce. Dokáží LIDOVCI věcně artikulovat taková nebezpečí a s voliči je srozumitelně komunikovat? Jistěže ano. Musíme se ale zbavit strachu mluvit o chybách, které se staly a zbavit se studu formulovat návrhy řešení. Nejsme ani tak malý ani tak hloupý národ, abychom museli útrpně čekat, jak to ti nahoře v Bruselu vymyslí. Jenže to chce kompetence, znalosti a hlavně – odvahu!

Pokud nenajdeme odvahu mluvit o věcech otevřeně, vyklidíme prostor bez boje nacionalistům a izolacionistům. Tedy těm, kteří míří zpět na východ. A tam už jsme jednou byli, vzpomínáte?